Rozmach dovozu zahraničních motocyklů na území dnešní České republiky je významný až po vzniku ČSR, kdy většina původních, převážně řemenových motocyklů domácích výrobců zn. Laurin & Klement, Torpedo, Walter, Orion, Linser apod. se přeorientovala na výrobu automobilů nebo zanikla. Rozsáhlý dovoz ve 20. letech, kterému dominovala značka Indian, byl umožněn i zvyšující se koupěschopností obyvatel, poklesem cen a nevýrazným podílem československých výrobců motocyklů na trhu.

První motocykly značky Indian byly sporadicky dováženy ještě z Rakousko-Uherské monarchie před 1. světovou válkou. Tehdejší největší dovozce Indianů, firma Paleček, dovezla pouze několik strojů, ojediněle se objevily modely s F rozvodem i individuálně.
Od roku 1919 začal dovážet Indiany jako generální zástupce firmy ing. František Mařík. První byly modely Powerplus, později po zavedení modelů Scout a Chief nazvané Standard. Ing. Mařík jako technik, ovlivněný tehdejšími odbornými názory, preferoval v dovozu zejména modely v dvojitém rámu s převodovkou v bloku s motorem; to byly typy Scout, Chief, a Big Chief. Vedle cestovních strojů dovezl řadu závodních speciálů, které úspěšně propagovaly značku Indian na domácích závodních tratích.
Již od počátku 20. let na známých závodech Zbraslav - Jíloviště, Knovíz - Olšany, Ecce homo atd. závodili jezdci Chlad, Kučka, Liška, ale i sám ing. Mařík na slavných závodních modelech Indian 1000 ccm SV, přezdívaných Daytona, i na upravených cestovních modelech. Pro třídu 350 ccm generální zástupce dovezl speciální závodní model OHV s převodovkou z Powerpluse, na kterém soutěžil mimo jiné i Zdeněk Pohl, pozdější slavný automobilový závodník.
Pro třídu 500 ccm byl dovezen slavný model s motorem 500 SV, na kterém získal jeden z tehdy nejlepších světových jezdců Fredie Dixon 1. místo na VC Belgie a a 3. místo na Tourist Trophy. V ČSR jezdil na tomto stroji jezdec Pokorný.
Na mladším provedení tohoto jednoválcového modelu 500 ccm s rozvodem OHV se čtyřmi ventily v hlavě jezdil Václav Liška a na dalším, upraveným z plochodrážní verze, kroměřížský jezdec i zástupce firmy Indian a Terrot p. Tichý.
Jeden z nejvýkonnějších závodních Indianů, dvouválcový model s rozvodem OHV z roku 1927-28, dovezl ing. Mařík pro jezdce Holoubka. Tento speciál s elektronovými písty vyhrál pod vedením Zdeňka Pohla první pardubickou Zlatou přilbu v roce 1929; ve 30. letech byl v užívání závodníka a slavného konstruktéra závodních motorů Walter a ČZ ing. Jaroslava Waltra. Později by zapůjčen pražskému závodníkovi Fr. Menšlovi a v nedávné době skončil ve vetránské sbírce v Německu.
Vedle propagace sportu a značky Indian podporoval ing. Mařík všechny myslitelné způsob služeb zákazníkům, které tehdy nebyly příliš obvyklé. Prodával motocykly na splátky, dával velkorysé záruční doby, poskytoval poprodejní servis a další četné výhody svým zákazníkům (levné ubytování v jeho hotelu, pravidelné informace pomocí zasílaných prospektů, jím vydaných příruček a české verze značkového informačního časopisu Indian News. Jeho firma se honosila schopností rychle provádět opravy díky skladu, plnému náhradních dílů na všechny dovážené modely. Tato servisní a obchodní politka a spolehlivost strojů přesvědčila veřejnost, že značka Indian se zásadně liší od dosud prodávaných, méně spolehlivých konstrukcí. Prodej strojů Indian od roku 1920 rostl téměř geometrickou řadou a tato značka se stala dominantní před ostatními dovozci. Předčila slavné výrobce hromadně dovážených motocyklů BSA, Harley Davidson, Rudge, Ariel, Saroléa, BMW a další.
Jak se rozrůstal prodej, zvyšoval se i počet regionálních obchodních zástupců, prodávajících motocykly Indian. Ing. Mařík jako generální zástupce pečlivě vybíral své partnery v jednotlivých regionech. Požadoval záruky spolehlivosti, solventnosti a technického zázemí k výkonu potřebné sevisní služby. Pravidelně zval regionální zástupce Indianů na školení a intruktáže do svého proslaveného „Indian House“ na pražském Smíchově. V rámci těchto instruktáží byly zástupcům promítány ve vlastním kině indiánské filmy z USA (i vlastnoručně pořízené ing. Maříkem), probíhala seznamování s prováděním servisu a oprav strojů a předváděny poslední novinky modelů Indian.
V prodeji preferoval ing. František Mařík jako generální zástupce Indianů v ČSR a pro střední a východní Evropu, přezdívaný „Otec Indianů“, zejména modely Scout. Jejich spolehlivost byla ověřena v mnoha náročných soutěžích, kde se vedle řady profesionálních i amatérských jezdců osvědčily osobnosti jako Zdeněk a Jiří Pohlové, št. kpt. Kučka a zejména Emil Stokuč.
Tento žižkovský rodák začínal zpočátku na svém stroji Indian Scout jako absolutní amatér. Ve všední dny vykonával na svém rudém stroji, které mu říkal „nádeník“,obchodní cesty, v sobotu a v neděli se s úspěchem zúčastňoval náročných a dlouhých motocyklových soutěží. Svými výsledky přesvědčil Otce Indianů ing. Maříka, že si zaslouží firemní podporu. O jeho nezdolné vůli svědčí heroická jízda na hvězdicové soutěži, kterou absolvoval s poraněnou nohou. Na tento závod se přihlásil po vykonání obdobné jízdy v Německu. hned v prvních etapách měl kolizi, při které utrpěl takové zranění, že pro bolest musel jet s nohou přehozenou přes řídítka. Přesto jízdu úspěšně dokončil a na motocyklový sport nezanevřel. Zúčastňoval se šestidenních motocyklových soutěží a ve svém domovském Autoklubu Žižkov byl činný řadu desetiletí ještě po 2. světové válce... dokončení naleznete v Motor Journalu číslo 9.