Tři „Hispány“ v Říčanech

Zdá se to býti až neuvěřitelné, ale v Říčanech nedaleko Prahy je unikátní místo, místo s největší koncentrací Škoda Hispano -Suiza na světě. Majitelem a renovátorem těchto vzácných vozů je pan Václav Přibyl, který této značce zasvětil většinu svého života. Nikdy ho nelákalo vlastnit velké množství vozů, ale technická dokonalost a vysoká kvalita zpracování. Nyní společně se synem Milanem opatruje, opečovává a restauruje tři tyto skvosty.

Začněme pěkně od začátku, tak jak se sluší a patří. Celý příběh začal velice nenápadně, když spokojený majitel šestiválcové Pragy Mignon z roku 1928 pan Přibyl jel přes Hradec ještě pro některé díly k původnímu majiteli. Cestou zahlédl třicet metrů od silnice neoplocené šrotiště, na kterém uviděl velikou hranatou karoserii. Zastavil, zašel tam a uviděl vůz bez kapoty, s ukradenými nápisy, s částečně rozbitým motorem OHC a náboji kol se Škodováckou značkou. Panu Přibylovi problesklo hlavou „Škoda - OHC motor = Hispano Suiza“... a byla tu láska na celý život.
Psal se rok 1965. Pragovka ho pustila, ač byla dvoukarburátorová, a zvítězila jedinečná technika na „Hispáně“.
Vůz získal a následovaly problémy s parkováním a místem. Václav Přibyl pocházel z Nového Bydžova, ale v té době studoval v Praze. Po problémech s „ustájením“ v rodném Bydžově převezl vůz do Prahy Kobylis, kde na dnešní křižovatce Střelničná býval statek jeho kamaráda a také nové místo na parkování a práci. Statek později ovšem musel ustoupit socialistickému plánování a tak zadaptovaná dílna a garáže byly včetně celého objektu srovnány se zemí, aby vznikla křižovatka silnic, tak jak ji známe dnes.
Než přijely buldozery byla Škoda Hispano - Suiza rozebrána do posledního šroubku a je od té doby dodnes mechanicky perfektní. Největší problémy nastaly s povrchovou úpravou. Nedostatek vhodných tmelů a laků na trhu pan Přibyl však zdárně překonal. Stejně tak veškeré niklování proběhlo „zadním vchodem“ do galvanovny, neboť pod heslem „soukromá osoba nic niklovat nepotřebuje“ se tato služba pro veřejnost oficiálně neposkytovala. V prů-běhu renovačních prací se sháněly díly.
Naštěstí hasičský sbor, který vůz používal před odhozením na šrotiště, vůz nezničil, dokonce i původní brokátové čalounění bylo patrné. Největší pohromou bylo rozbití některých dílů palicí a proražení střechy válcem z válcovací stolice, který byl shozen z nakladače tak, aby prošel střechou a vůz zatížil... aby si náhodou nikdo nic nevzal ze socialistického šrotiště..... dokončení naleznete v Motor Journalu číslo 10.