Na přelomu 19. a 20. století se u nás objevovaly první automobily - Benz, Peugeot, FN, DeDion-Bouton a další. Zámožní zákazníci si je pořizovali spíš pro zábavu a pro zvýšení společenské prestiže, než jako nový dopravní prostředek. Dostavník a železnice byly stále ještě spolehlivější. Na výstavě v březnu 1904 v Praze na Žofíně při příležitosti založení Českého klubu automobilistů (ČCA) stály tři vozy Benz Parsifal v různých karoseriích od J. O. Jecha. Parsifala uvedla továrna na trh v roce 1903, aby konkuroval velice úspěšným vozům Daimler. Parsifal měl nahradit zastaralé typy. Dostal kapalinou chlazený dvouválec s alternativními výkony 10, 12 nebo 14 k a s pohonem zadních kol buď řetězem nebo spojovacím hřídelem, podle přání zákazníka. Zapůjčila splečnost Samohýl Motor Holding, Zlín. Pánové De Dion, Bouton a Trépardoux začali stavět parní automobily v roce 1883, v roce 1893 přešli na spalovací motor. Jako první na světě (1895) začali vyrábět skutečně rychloběžný spalovací motor s otáčkami 1500 1/min, který se montoval i do vozidel jiných značek. Slavné byly jejich motorové tricykly, v roce 1899 představili tento lehký vozík, poháněný jednoválcem o objemu 402 ccm a výkonu 3,5 k. Měl dvoustupňovou převodovku a zpátečku, nejvyšší rychlost asi 35 km/h. Trépardoux opustil společnost v roce 1897, neboť nevěřil, že by se spalovací motor mohl v konkurenci s parním strojem prosadit. Zapůjčeno ze sbírek Národního technického muzea. Thomas H. White založil továrnu na výrobu šicích strojů v americkém Clevelandu, kde jeho synové začali v roce 1900 vyrábět automobily. Vsadili na parní stroj, který v té době ještě soupeřil se spalovacím motorem. V roce 1903 ustavil Webb Jay s parním Whitem světový rekord rychlostí 118 km/h. Vozy této značky byly vybrány i do prezidentské garáže. Jezdili s nimi J. D. Rockefeller a také Buffalo Bill Cody. Automobilka Benz v Mannheimu nabízela v letech 1910 - 1914 širokou škálu osobních vozů, od dvoulitrového typu s výkonem 20 k po vůz s motorem objemu 22 l a výkonu 200 k. Byl to v té době zřejmě největší sériový osobní automobil na evropském trhu. V českých zemích měl výrobce svého zástupce dlouho před první světovou válkou zásluhou Ludvíka Halphena z ulice Nekázanka v Praze. U něho zřejmě koupil první majitel z pražských Vinohrad tento čtyřválec o objemu 2500 ccm a výkonu 30 k z roku 1913. Druhým byl zahradník, od něhož jej koupil třetí a definitivní majitel. Ten mu věnoval několik let, než ho uvedl do původního stavu. Zapůjčil pan František Moučka.
Vystavený Model D z roku 1904 měl pod předními sedačkami vysokotlaký trubkový kotel, v němž ohříval vodu benzinový hořák. Pod kapotou byl kompoundní dvouválcový parní stroj (vysokotlaký válec o objemu 403 ccm /42 atm/, druhý nízkotlaký o objemu 1127 ccm) o výkonu 10 k/400 1/min. Pohon zadních kol spojovacím hřídelem. Největší rychlost 65 km/h, spotřeba 35 l vody a 23 l benzinu/100 km. Vůz byl údajně připraven k jízdě do 4 minut po zažehnutí hořáků.
White sice skončil s výrobou v roce 1918, avšak ještě do roku 1930 nabízela parní automobil americká továrna Doble. Zapůjčeno ze sbírek Národního technického muzea.
Automobilka Austro Daimler vznikla v roce 1899 ve Wiener Neustadtu, kde vyráběla automobily shodné s německými typy. V roce 1906 se stal ředitelem rakouské firmy Ferdinand Porsche, jehož erudice byla pro továrnu velkým přínosem. Vystavený vůz z roku 1910 měl řadový kapalinou chlazený spodový čtyřválec o objemu 1600 ccm a výkonu 21 k/1600 1/min, největší rychlost 70 km/h. Automobil zprvu používal hrabě Mitrovský, v běžném provozu sloužil až do roku 1973, kdy byl vyřazen, později v muzeu renovován a uveden do provozuschopného stavu. Zapůjčilo Technické muzeum v Brně.