Podle této fotografie bychom mohli klidně prohlásit, že Josef Švejk se po vyhrané válce a návratu z ruského zajetí živil již né jako ras, ale jako řidič cisternového vozu v Praze. Není tomu ale tak. O pět let starou Pragu L se takto hrdě v roce1930 opíral pan Josef Kupka, pradědeček našeho redaktora Milana Bumby. Shodné příjmení s šéfredaktorem Motor Journalu, Karlem Kupkou, je ryzí náhoda a rozhodně nejsou příbuzní.

Obsah

• Karl Benz a jeho tříkolky
• Složité cesty lidového automobilu
• Wikov Prostějov - mlčení muže s perlíkem
• Vzpomínka na první soutěž lidových vozítek
• IAA 2001 Frankfurt n.M.
• Náš rodinný podnik I.
• ECCE HOMO Štenberk 2001
• Kytička pro Bruna Sojku
• Bugatti festival
• Brno–Soběšice 2001
• Rallye Česká Lípa
• Karl Gall
• Letem cyklistickým světem VIII.
• Kalendář akcí
• Levně na prodej
• Album – Parkinson A.J.S.

Že náš časopis kladně působí i na dříve veterány „nepostižené“ dokazuje příklad našeho tiskaře pana Ivoše Indry z Dolních Kounic (sedí vzadu). Nechal se slyšet, že by nějakého pěkného veterána snesl a hned si postavil novou garáž vedle svého domečku. Necháme se překvapit. Jako spolujezdec absolvoval závod do vrchu Brno–Soběšice v posádce Karla Grégra.

Jan Trajbold
(1945 – 2001)

Vladimír Šulc před časem napsal v knize „Hvězdy na čtyřech kolech“ v úvodu svého povídání o Janu Trajboldovi velice příznačný text: „Automobiloví závodníci žijí na první pohled mnohem rychleji než ostatní lidé“. Bohužel, tuto krutou pravdu jsme si po letech připomenuli až právě v těchto dnech.
Týden po letošní Historic Rallye Česká Lípa, kde byl ještě přihlášen, ale již ze zdravotních důvodů nemohl jet, jsme obdrželi zarmucující zprávu, že Jan Trajbold po krátké nemoci nečekaně zemřel. Tato informace udeřila jako blesk z čistého nebe a zaskočila celou motoristickou veřejnost. Tak, jak rychle jezdil, tak rychle nás i opustil. Až nyní jsme si uvědomili, že již nikdy neuvidíme tu veselou vousatou tvář za čelním sklem soutěžního automobilu. Letos to byla již jeho třicátá soutěžní sezóna a on z legrace často tvrdil, že bude již opravdu jeho poslední. Bohužel, nakonec měl pravdu.
Začínal v roce 1972, ještě s vozem Škoda 1100 MB, který si sám pro soutěže upravil. Svou technickou zručnost pak uplatňoval i na dalších závodních automobilech, včetně legendárního vozu Škoda 130 RS. V letech 1976 až 1983 s tímto automobilem prožil krásnou sedmiletou kariéru a získal dlouhou řadu úspěchů především v tehdejším Poháru míru a přátelství. Jako jeden z mála soukromníků se probojoval mezi továrními jezdci Škoda do národní reprezentace a dvakrát Pohár míru a přátelství vyhrál. Samozřejmě, že nemůžeme opomenout ani jeho největší oporu, manželku Evu, která s ním dlouhá léta statečně sdílela horké sedadlo spolujezdce.
Když se v roce 1987 u nás jela Rallye Tatry, jako první soutěž historických vozidel, bylo jisté, že zde Jan Trajbold nemohl v žádném případě chybět. Upravil si starou tisícovku a začal závodit s veterány. Bral to ale spíše jako hec, neboť současně ještě závodil i s novými vozy. Takto to kombinoval několik sezón a až po revoluci převážila láska k historickým vozidlům. Nejprve to bylo s vozem BMW 1800 a posléze si jej všichni motorističtí fandové neodmyslitelně spojili jen s Porsche 911. S tímto rychlým automobilem vybojoval více jak pět Evropských mistrovských titulů a v této disciplině se stal naším nejúspěšnějším sportovcem.
Mimořádný zájem o historická vozidla se u Jana Trajbolda projevil také obsáhlou sbírkou sportovních a závodních automobilů, která je v současnosti široké motoristické veřejnosti zpřístupněna v Classic museu v Lánech.
Jeho nečekaný odchod zarmoutil mnoho motoristických fandů i jeho osobních přátel. Už nám na Honzu Trajbolda, který tak rád a často rozstřikoval šampaňské na cílové rampě mnoha soutěží, zůstanou jen krásné vzpomínky. Honzo, pozdravuj tam nahoře Fangiu, Nuvolariho, Stucka, Sojku, Junkovou a mnohé další, kterým také tak jako tobě zůstaly na dlaních otlačené puchýře od závodního volantu.
Milan Bumba
Color foto Jiří Jiřík

Dne 20. 10. 2001 proběhl Tradiční podzimní VeteranBAZAR Brno za neobvykle pěkného počasí. Vysoká návštěvnost ukázala, že se jedná o jednu z největších veteránských akcí v roce. V příštím roce se bude konat Tradiční VeteranBAZAR Brno na stejném místě v termínech 13. 4. a 19. 10. 2002.

Elegantní a rychlý valníček Z 9 se zručností východočeského pěstitele býků změnil v samochodný vůz pro převážení hnoje zajímavým konstrukčním fíglem - z motoru byly odstraněny válce, šoupátko a ojnice, na karter přišroubován stabilák DKW a klikovky obou motorů byly spojeny motocyklovým řetězem. Nezbytné karosářské úpravy pak už byly hračkou.
Jan Egidy

Na frankfurtském veletrhu se objevila spousta novinek a mezi nimi také další vývojová verze automobilu Bugatti EB 16-4 Veyron. Automobil má přeplňovaný šestnáctiválcový motor, umístěný před zadní nápravou, a sekvenční sedmistupňovou převodovku. Spalovací prostor každého válce je ovládán čtyřmi ventily. Přes velký počet válců je motor vyvinutý Volkswagenem překvapivě krátký. Je to způsobeno tím, že válce jsou pod úhlem 72° uspořádány do tvaru W. Spojením hlav válců do dvou skupin po osmi válcích je dosaženo nejen kompaktního tvaru, ale také velmi tichého chodu. Motor má obsah 8 litrů a s přímým vstřikováním paliva dosahuje výkonu 463 kW při 6000 ot./min., kompresní poměr 10,75:1. Chlazení zajištují dvě vodní čerpadla. Výkon 16-válce je přenášen na všechna čtyři kola. V interiéru vozu se mísí prvky luxusní se sportovními. Převládá světlá kůže a plochy leštěného kovu. Přístrojová deska je složená z oválného rychloměru obklopeného čtyřmi přídavnými kulatými budíky. Pohled je tedy koncentrován na to nejdůležitější, jak to bylo zvykem u klasických závodních bugatek. V centrálním panelu ze strukturovaného plechu jsou umístěny hodiny, audiosystém a automatická klimatizace. Celkové provedení a umístění ovládacích prvků připomíná historické vozy Bugatti a jejich precizní provedení. Přispívá k tomu i volant s tradičním středem z hliníkových paprsků. Následkem aerodynamické optimalizace jsou větší rozměry proti předchozí verzi. Výška vozu zůstává stejná 1206 mm, rozvor se zvětšil na 2700 mm, délka na 4466 mm a šířka 1998 mm. Nová bugatka by po těchto úpravách měla dosahovat rychlosti 406 km/hod! A nakonec kde se vzalo jméno nového modelu Bugatti? Je to pocta továrnímu jezdci Bugatti Pierru Veyronovi, který ve třicátých letech s bugatkou vyhrával množství závodů. Své úspěchy korunoval v roce 1939 vítězstvím v závodu 24 hodin Le Mans. Společně s Jean-Pierre Wimillem jeli s vozem Bugatti 57C Tank.
mew