Skupinová fotografie příslušníků Pojízdné dílny

Motocykl vlastní výroby může dopadnout i takto: motor TWN (německý Triumph), převodovka JAWA, sedlo JAWA, rám upravený ČZ, přední vidlice, kola, blatníky a karburátor je z Péráka. A technický průkaz to asi nemá... Ctibor Šilhán

V prosinci 1907 byla zkušebně zahájena pravidelná autobusová (omnibusová) linka na trase Náměstí republiky - Karlův most - Hradčany. Dopravu zajišťoval autobus Laurin a Klement typ HOP (typ H, Omnibus, Praha). Vůz měl čtyřvácový motor vrtání 116 mm zdvih 140 mm. Při 1000 ot./min byl udáván největší výkon 32k. Převod zajišťovala čtyřstupňová převodovka s kuželovou spojkou, zadní nápravu poháněly mohutné řetězy. Autobus měl dvě nezávislé brzdy. Ruční brzda působila na obě zadní kola, nožní na hřídel diferenciálu. Vůz měl dřevěná kola s gumovými obručemi vzadu dvojitými. K dispozici bylo 12 sedadel pro cestující a 5 míst ke stání na zadní plošině. Podle měření redaktorů časopisu Sport a hry vyjel autobus s 19 cestujícími na palubě od začátku Nerudovy ulice před hradní bránu za 4 minuty 38 vteřin. Linka byla nakrátko zrušena kvůli nehodě, ke které došlo na Hradčanech, kde autobusu selhaly brzdy a prorazil zeď domu. V tehdejších tuhých zimách se ale cestujícím zajisté líbilo v kabině vytápěné vodou ohřátou výfukovými plyny a již 11. prosince 1908 byl provoz linky na naléhání veřejnosti obnoven. mew

VIII. Pražská míle
Už tradičně připravil Český klub velocipedistů 1880 závěr cyklistické sezóny, když uspořádal svoji Pražskou míli. V sobotu 10. listopadu přišly na hlavní asfaltovou cestu za Kyvadlo na Letenskou pláň na čtyři stovky obdivovatelů vysokých kol. Přítomní shlédli jednak závod a jednak reje pánů velocipedistů. Pro neznalé připomínám, že akce se mohou zúčastnit výhradně muži pouze na vysokých kolech, jak praví první stanovy klubu z roku 1881. Ty pozdější už pochopitelně změkčily svá pravidla, zřejmě pod tlakem drahých poloviček spanilých cyklistů.
Členové ČKV nejprve vystřihli zmíněné reje, totiž umné skloubení různých figur pro deset jezdců, kteří se na předehru Rossiniho Straky zlodějky různě prolínají, shlukují a rozdělují. Sestava se skládá ze šavlovačky, smrťáku, zabijačky a podobných krkolomností, které letos proběhly bez následků, ač se pořadatelé připravili na všechno. Mezi statečnými velocipedisty se totiž vyskytovali lékaři různých oborů, připravení ošetřit případným zraněným chrup i transplantovat plíce.
K závodu se přihlásilo na 30 jezdců, což je účast dosud rekordní. Letos vyhrál poprvé Jiří Valenta, zatímco známý permanentní vítěz a mnohonásobný mistr světa Josef Zimovčák dojel druhý, snad že jel na vypůjčeném stroji. Ať jakkoli, Pepa dostal tričko se svým portrétem a textem „Josef Zimovčák - doživotní vítěz Pražské míle“.
Součástí dopoledne na Letné byla i výstava kol, které se letos dočkaly renovace. Stály tu krásné předválečné Helyetty, ba dokonce tandem této značky, americké vysoké kolo Columbia a další krásné kousky. Prim ovšem hrál sociable tricykl Premier ze sbírek Národního technického muzea. Je vybaven nejen diferenciálem a pásovou brzdou, ale i dvoustupňovou převodovkou, což je zřejmě světový unikát. Přijeli na něm pánové Petr Kožíšek a Arnošt Nezmeškal z NTM, aby dokázali životaschopnost tricyklu z let kolem roku 1885. Nejzajímavějším strojům se budeme na stránkách našeho časopisu věnovat.
Abychom nezapomněli - příští rok je Pražská míle 9. listopadu, to kdybyste náhodou měli po ruce diář 2002 a mysleli si, že tam nemůžete chybět.
Jan Králík, foto: Jan Králík jun.

Křeček a pes – symbióza naprosto odlišných živočišných druhů. Technicky složitá hračka nahrazuje kořist, o kterou hravou formou bojují, každý s pomoci daného stupně vývoje a inteligence. V postavení k nižším živočišným druhům jsou oba predátoři, ale jak je patrné, oba mají z motocyklu radost...

Vyhlášení Mistrů České republiky v automobilovém sportu 2001

V lázeňském městě Poděbrady se v sobotu 10. listopadu uskutečnilo oficiální vyhlášení Mistrů republiky všech automobilových disciplin za rok 2001.

Pořadatel akce, Autoklub České republiky, bohužel nezvolil zrovna vhodný termín, neboť stejný večer probíhalo v televizi fotbalové utkání Belgie – ČR o kvalifikaci na Mistrovství světa. Pozvaný moderátor Dušan Škorpil, také během předávacího ceremoniálu tuto skutečnost několikrát připomněl. Aby se vše stihlo ještě před pověstným prvním výkopem, nabralo předávání cen a pohárů neskutečnou rychlost. Celá akce mi připomínala spíše jízdu metrem, kdy po spěšné jízdě v černém tunelu následovala na krátký okamžik rozzářená zastávka, ale následně hned opět přicházel další chvat v černé díře. Účastníci se na pódiu střídali ve skupinách a přímo nezaangažovaný divák neměl absolutně přehled o tom, co se vlastně vyhlašuje a proč si ti lidé odnáší poháry. Odpovídala tomu i skutečnost, že celá akce proběhla v čase necelých dvou hodin (od 18.15 do 20.00) a bylo oceněno celkem 120 závodníků. Absolutně chyběl jakýkoli doprovodný program nebo alespoň názorné oddělení a představení jednotlivých disciplin. Při pohledu na tuto absurdní akci se mi kradla na mysl otázka, zda příští rok již autoklub nebude raději posílat poháry poštou. To je již Autoklub ČR na tom tak mizerně, že není schopen pozvat pár umělců, kteří by všem ohodnoceným po zásluze připravili příjemný večer a krásné vzpomínky na předání nejvyšších motoristických titulů u nás? Bylo mi i za ně smutno...