Slavia typ CCR vyrobená firmou Laurin a Klement v roce 1905, nejstarší stroj na výstavě a první motocykl ve sbírkách NTM.
Vodicí motocykl pro cyklistické závody - pekelné monstrum, které umožňovalo v závětří jedoucímu cyklistovi dosáhnout vysokých rychlostí.
Slečna Marie „Máni“ Utěšilová startuje k tréninku na Zbraslav - Jíloviště 1922. Za povšimnutí stojí její jezdecká výstroj včetně bot na vysokém podpatku.
Závody na ploché dráze v Plzni v roce 1936. Svou plochodrážní Jawu zde právě „odložil“ František Juhan.
Motocykl, kterému osud nepřál! Jawa 350 s kompresorem byla vyrobena v roce 1939, příliš pozdě na to, aby dokázala, co dokáže. Po válce FIM zakázal užívání kompresorů u závodních strojů a motocykl putoval do sbírek našeho muzea.
Pravděpodobně jediná dnes existující předválečná plochodrážní Jawa 350 OHV.
Aby v tom byl pořádek, začněme hned od začátku. Nejstarší motocykl, který můžete na výstavě spatřit, je Slávia typ CCR vyrobená firmou Laurin & Klement v roce 1905. Není to bohužel opravdový závodní speciál, těch se pochopitelně do dnešních dnů příliš mnoho nezachovalo, přesněji řečeno o žádném jsem nikdy neslyšel. Model CCR byl sportovní stroj přímo odvozený od továrního závodního speciálu, na kterém Václav Vondřich roku 1905 slavně zvítězil v závodě o Gordon-Benettův pohár ve Francii. Slávia typ CCR byla vrcholem nabídky mladoboleslavského podniku, dvouválcový motor o zdvihovém objemu 812 ccm měl výkon 5 koní a umožňoval motocyklu dosáhnout rychlosti až 85 km/h. Vondřichův závodní speciál byl samozřejmě ještě výkonnější, dosahoval rychlosti až 125 km/h! Sám výrobce tento model nabízel zákazníkům jako „polozávodní stroj v nejlepším provedení. Pouze pro zkušené jezdce, kteří na velkou rychlost reflektují!“ To jistě dostatečně charakterizuje tento výjimečný stroj. Vystavený motocykl je ale zajímavý svým původem, je to totiž první motocykl v majetku Národního technického muzea; v roce 1935 jej do našich sbírek daroval pan Václav Klement, který ho předtím vykoupil od svého bývalého zákazníka a na své náklady nechal zrenovovat. Díky značnému úsilí vedoucího našich restaurátorských dílen se podařilo zachovat motocykl ve stavu, v jakém se dostal do našich sbírek. Návštěvníci výstavy tak mají nevšední možnost posoudit úroveň renovace historického motocyklu provedenou v polovině 30. let. Je více než pravděpodobné, že tento motocykl je vůbec první stroj, který kdy byl u nás zrenovován. Myslím, že tehdejší renovátoři se za svou práci nemusejí stydět. Jedna z mála věcí, která by se jim dala vytknout, je pochromování všech původně niklovaných dílů.
Další pozoruhodný stroj je skútr ČAS z roku 1922, který zvítězil ve své třídě v závodě Zbraslav - Jíloviště. O tomto zajímavém vozidle vyšel obsáhlý článek v jednom z minulých čísel Motor Journalu, proto nebudu čtenáře obtěžovat opakováním již jednou napsaného. Pro zajímavost ale připojuji dobovou fotografii tohoto skútru, která se mi díky zlomyslnosti osudu dostala do rukou asi týden po odevzdání výše uvedeného článku. Na fotografii z tréninku na závod Zbraslav - Jíloviště 1922 můžete vidět nejen náš skútr, ale také odvážnou mladou motoristku slečnu Marii Utěšilovou, která právě rozbíhá svůj závodní skútr pod dohledem svého otce architekta Utěšila, významného to činovníka Autoklubu.
Motor tohoto plochodrážního speciálu Jawa údajně vznikl za okupace okopírováním pohonné jednotky závodního Nortonu, který Jawa koupila ke „studijním“ účelům.
Josef Linhart z Prahy byl první, kdo u nás kopíroval anglické plochodrážní JAPy. Po roce 1948 skončil ve vězení a v jeho díle úspěšně pokračoval Jaroslav Simandl z Divišova.
Jeden z prvních plochodrážních motocyklů ESO; motor je kopie anglického JAPu, podvozek si jezdec zhotovil sám.
Silniční závodní speciál Stadion Jet - „tryskáč“ mezi mopedy.
Zimní motocyklová soutěž a vojenský team na Jawách v plné polní.
Chlouba Jihočeského motocyklového muzea v Českých Budějovicích - Hurikan 350 OHC z konce 40. let.
Parádní disciplínou našeho motocyklového sportu byly soutěže. Bývaly doby, kdy se říkalo „Když přijedou Češi, můžou ostatní jet domů“. Toto rčení není daleko od pravdy. Našim soutěžním jezdcům se málokdo vyrovnal. Například v 70. letech dokázali v Šestidenní zvítězit celkem sedmkrát a z toho pětkrát v řadě, zahraniční konkurence tehdy musela být asi dost otrávená. Na výstavě lze spatřit celou vývojovou řadu našich soutěžních motocyklů. Nejstarší z nich je Jawa 175 Villiers. Je to stroj, který nám zapůjčilo spřátelené Vojenské technické muzeum Lešany, které má lví podíl na přípravě celé výstavy. Malá Jawa je, jak se na správný vojenský motocykl patří, v khaki barvě a navíc nese kompletní vojenskou výbavu. Naše armáda odjakživa přála motocyklovému sportu a v předválečném období se vojenské teamy pilně účastnily většiny domácích soutěží a v rámci výcviku dokonce v plné polní, tj. s bednou munice na nosiči a s puškou na zádech.
Jedním z nejvzácnějších soutěžních speciálů, který u nás můžete spatřit, je nepochybně Hurikan 350 z konce 40. let. Sportovní kariéra tohoto stroje nebyla nijak závratná, účastnil se pouze několika domácích soutěží. O to zajímavější je samotný vznik tohoto pozoruhodného stroje. Úspěšný závodník Vlk si během nucené zahálky v době německé okupace vysnil svůj ideální motocykl. A že to byl člověk cílevědomý, hned po válce se pustil do práce a spolu s teamem spolupracovníků brzy vytvořil několik motocyklů překvapivě moderní konstrukce. I ve srovnání s tehdy „nejmodernější dvěstěpadesátkou světa“, jak poválečný tisk označoval „Péráka“ z Jawy, vychází Hurikan vítězně. Přes své nesporné kvality se Hurikan bohužel nedostal do sériové výroby. Vzniklo pouze několik prototypů, pravděpodobně 5, jediný z nich v soutěžním provedení s motorem 350 OHC. Hurikany by pravděpodobně upadly v zapomnění a skončily jako druhotná surovina, nebýt jistého pana Musila, který v dobách, kdy každý rozumný člověk snil o Spartaku nebo aspoň o „Kejvačce“, posbíral vše, co po Hurikanech zbylo. V loňském roce pan Musil dokončil renovaci soutěžního provedení tohoto motocyklu a předal ho do Jihočeského motocyklového muzea Petra Hošťálka, který nám tento svůj klenot zapůjčil na naši výstavu. Je to motocykl, který Petru Hošťálkovi upřímně závidím a v tomto případě lituji, že se v Čechách už neznárodňuje - v našem muzeu by se Hurikán opravdu vyjímal.
Konec slavné éry našich „soutěžáků“. Vlevo dvoudobá vodou chlazená pětistovka, vpravo Jawa 560 s motorem Rotax; oba stroje vznikly pro Šestidenní 1989.
Prvním mistrem světa na motocyklu naší výroby byl Belgičan Robert, který jezdil na dvěstěpadesátce ČZ zvané „dvoulauf“.
Jawa 420 byla počátkem 70. let nejvýkonnějším strojem motokrosového mistrovství světa.
Poslední silniční závodní jednoválec ze Strakonic, na kterém závodil i „konkurenční“ jezdec František Šťastný.
Jawa 350 2xOHC z roku 1958, motocykl, na kterém závodil Gustav Havel.
Typická silniční Čezeta z poloviny 50. let. Tento stroj s velkou pravděpodobností úspěšně startoval na TT 1956.
Soutěže byly od roku 1964, kdy byl vývoj soutěžních speciálů ve Strakonicích nařízením shora ukončen, výhradní doménou Jawy. V ČZ Strakonice se od tohoto roku měli věnovat především motokrosu a je nutno poznamenat, že to dělali víc než dobře. Prvním mistrem světa na stroji naší výroby se stal téhož roku Belgičan Robert a nezůstal sám, mistrovské tituly se ve Strakonicích scházely jeden za druhým. Slavnou dvěstěpadesátku model 1964 nám na výstavu zapůjčil neméně slavný motokrosový závodník Josef Chára.
Rok 1964 je pro historii motokrosu významný nejen prvním vítězstvím našeho stroje - ostatně každý rok musí někdo vyhrát. Ve Strakonicích tehdy začali vedle dvěstěpadesátek vyrábět také dvoutaktní stroje pro třídu do 500 ccm. Velkoobjemové Čezety byly tak výkonné, že do té doby kralující anglické čtyřtakty již neměly mnoho šancí na dobré umístění - v terénních závodech nastala éra dvoutaktů.
Motokrosovému sportu se v omezené míře až do počátku 70. let věnovala také Jawa. Vzniklo zde několik kusů velkoobjemových dvoudobých strojů, které ve své době patřily k nejvýkonnějším na světě. Motokrosové Jawy jsou dnes velice vzácné. Jeden z mála dochovaných strojů tohoto typu nám zapůjčil Jiří Vrublovský. Je to motocykl po bývalém továrním jezdci Jawy Stodůlkovi, který se s ním v roce 1999 úspěšně účastnil závodu motokrosového mistrovství světa veteránů.
Naše motokrosové stroje si po léta podržely vysokou technickou úroveň a po dlouhou dobu úspěšně odolávaly konkurenci z nejmenované východní země producentů rýže. Jednou z pozoruhodných inovací počátku 80. let byla motokrosová stopětadvacítka ČZ s vodou chlazeným dvouválcovým motorem. Těsně poté, co byla dokončena, došlo ke změně předpisů pro tuto třídu, které umožňovaly start pouze jednoválcovým strojům. Nový motocykl tak putoval rovnou do podnikového muzea.
Po neslavném spojení motocyklové divize ČZ s italskou Cagivou byla výroba motokrosových strojů u nás ukončena. Poslední slovo však ještě nebylo vyřčeno, Praga Hostivař a.s. se pustila do výroby čtyřdobých terénních speciálů vlastní konstrukce. Zatím největším úspěchem této naší staronové motocyklové značky je celkově sedmé místo v mistrovství světa enduro jednotlivců.
Za špičkovou disciplínu motocyklového sportu většina z nás pokládá silniční závody. Vrcholem vývoje našich silničních závodních motocyklů byly zcela jistě čtyřválce Jawa typ 673 a ČZ typ 860. Oba představovaly v době svého vzniku světovou špičku. Nesmiřitelní příznivci obou značek se asi nikdy neshodnou, který z čtyřválců byl lepší. Faktem je, že oba stroje jsou přinejmenším krásné. Spatřit oba motocykly najednou můžete ve Vídni u pana Fabera nebo na naší výstavě. Je smutnou skutečností, že velká část zajímavých motocyklů naší výroby se nalézá v soukromých - tedy většinou nepřístupných sbírkách po celém světě. Čtyřválcovou Jawu nám zapůjčil sám její tvůrce Ing. Zdeněk Tichý, Čezeta pochází z podnikové sbírky ČZ Strakonice a. s.
Silniční závodní pětistovka Jawa dostala původně malá šestnáctipalcová kola, měla tak propagovat tuto novinku zavedenou u sériových strojů. Malá kola byla pro silniční závody zcela nevhodná, motocykl byl brzy přestavěn na kola normálního průměru.
Novodobá historie našeho silničního závodění je spojena s Jawou. Její majitel Ing. F. Janeček nelitoval nákladů na motocyklový sport. Jedním z nejúspěšnějších předválečných strojů naší výroby byla Jawa 350 OHV.
Silničních závodních speciálů nikdy nebyl dostatek, mnoho závodníků tak muselo upravovat běžné cestovní stroje. Dobře „nabroušený“ Pérák býval důstojným soupeřem továrním speciálům.
Levná jednoduchá dvěstěpadesátka Jawa Junior sice zpřístupnila motocyklové závody širšímu okruhu jezdců, ale po technické stránce značně zaostávala za světovým průměrem.
Čtyřválcová třistapadesátka Jawa byla vyrobena ve třech kusech, jeden se dnes nachází ve Vídni, druhý je v nepřístupné podnikové sbírce Jawy, ten třetí, jediný kompletní a pojízdný, zapůjčil na výstavu Ing. Tichý.
Vrcholem vývoje silničních závodních motocyklů ve Strakonicích byl nepochybně čtyřdobý čtyřválec. V roce 1972 byl jeho vývoj náhle ukončen a motocykl putoval do podnikového muzea.
Legendou našeho motocyklového sportu je František Šťastný, skvělý závodník a výborný vypravěč. Motocyklovému sportu byl věrný po celý život. Za dlouhá léta, kdy působil jako tovární jezdec Jawy, vystřídal celou řadu motocyklů. Ze strojů na výstavě prokazatelně startoval na dvoudobém čtyřválci Jawa a na čtyřdobém dvouválci Jawa 350 z roku 1964, který nám zapůjčil pan Jan Bednář. Tento nádherný motocykl můžete po většinu roku spatřit v Muzeu závodních motocyklů Oldy Prokopa ve Dvoře Králové, nebo na startu řady závodů, kterých se J. Bednář pilně účastní. František Šťastný však nejezdil pouze na Jawách. V druhé polovině 60. let startoval také na posledním čtyřdobém silničním závodním jednoválci ČZ 350 typ 859, pro který ve Strakonicích po tragické nehodě S. Maliny neměli jezdce. Teamovou dvojkou, tj. tím, kdo F. Šťastnému kryl záda, byl Gustav Havel. Je pozoruhodné, jak skromné podmínky oba jezdci tehdy v Jawě měli. Gustav Havel měl například pro sezónu 1961 přidělenu pouze jednu Jawu 350, přesto dokázal vybojovat celkově třetí místo v mistrovství světa hned za Františkem Šťastným, který byl tehdy celkově druhý. Vystavená třistapadesátka je s největší pravděpodobností právě stroj, který G. Havel v roce 1961 používal. Motocykl zapůjčil akademický sochař Miroslav Rybička.
Mezi čtyřdobými speciály Jawa a ČZ vypadá silniční závodní moped Stadion spíše jako dětská hračka. Ale nedejte na první dojem, velikost vždy není přímo úměrná výkonu. Tento stroj dokáže i 90 km/h a ladiči Stadionů pro známé ilegální závody vám jistě rádi dosvědčí, že to není hranice možností vozidla, jinak určeného spíše k výkonu zaměstnání poštovních doručovatelů. Závodní Stadion Jet nám zapůjčil Jan Čejchan, sběratel prskoletů, čadikol a kozích dechů všeho druhu.
Výroba silničních závodních motocyklů u nás od počátku 70. let začala značně upadat. Moderní čtyřválcová Čezeta musela díky rozhodnutí shora do muzea, silniční závodní motocykly měla nadále vyrábět pouze Jawa, která zanechala úsilí dohnat světovou konkurenci jen o několik let později. Náhle u nás nebylo na čem závodit. Situaci alespoň částečně vyřešila malosériová výroba motocyklů MTX v plzeňském Metalexu (jednu z posledních stopětadvacítek této značky nám zapůjčil Radek Svoboda), ale i s tím byl po roce 1989 konec. Už to vypadalo, že s výrobou silničních speciálů je v Čechách konec definitivně. Jednou z mála dobrých zvěstí posledních let je skutečnost, že na startu silničních závodů se opět objevuje motocykl se značkou Jawa na nádrži. Stroj vznikl zástavbou nového závodního čtyřdobého jednoválce z divišovské Jawy do podvozku, který si pro tento účel vytvořili otec a syn Kameničtí. Motocykl se úspěšně účastní seriálu závodu Supermono, tj. silničních závodů čtyřdobých jednoválců. Tento pozoruhodný stroj bohužel na naší výstavě již neuvidíte, v polovině ledna si jej Kameničtí odvezli, aby stihli všechny přípravy na novou sezónu. Držme jim i jejich Jawě palce!
Arnošt Nezmeškal
správce motocyklových sbírek NTM
Jawa 350 2xOHC byla vyvrcholením vývoje čtyřdobých silničních závodních Jaw. Na tomto stroji jezdil František Šťastný.
Stopětadvacítka MTX vznikající za obtížných podmínek v plzeňském Metalexu suplovala v 80. letech nezájem našich domácích výrobců o silniční závody.
Nejnovější terénní motocykl naší výroby - nadějná Praga 610 z roku 2000.
Nejžhavější současnost našeho motocyklového sportu – stroj MaLi Jawa s jednoválcovým čtyřtaktem 625 ccm.
Motokrosová rarita - dvouválcová vodou chlazená stopětadvacítka z roku 1983 putovala z vývojové dílny rovnou do podnikového muzea.
Všestrannost některých lidí je až zarážející. Motocykl VAB si zkonstruoval a vyrobil jistý pan Vaňous a aby toho nebylo málo, sám na něm i závodil. Celkově čtvrté místo v mistrovství republiky rozhodně není špatným výsledkem.
Walter 250 OHC v době, kdy byl v dílnách NTM připravován na výstavu. Přijďte se podívat, jestli se nám podařilo všechno správně smontovat.