Slunečný, ale již jistý konec léta byl vhodný k cestování i v zašlých časech… foto z archivu Libora Nováka
na popud emocí z 11. září loni i letos vám zasílám pár obrázků, nemám co dodat.
Míla Urban
200 let USA – 8. červen 1976, „kufrujem“ v nočním N. Y. Ráno ve spícím Brooklynu – za řekou East ještě spící Manhattan a dvojčata...
Čtyři roky jsem usiloval jet oficielně k Beringově úžině přes SSSR. Neskutečným úsilím jsem dokázal k Beringově úžině jet přes USA. Soukromě k 200. výročí země. Takže jsme logicky (ale bez důkazů) byli již 12. června 1976 ve státě Tennessee sestřeleni...
Za dva roky po nesmírném úsilí jsme tentokrát s F. Valšubou, J. Janovským a D. Neumanem opět soukomě dojeli až k soutoku řeky Yukon a Tanana na Aljašce (se stejnou opravenou Tatrou 12). Toto je z hranic Aljašky dne 28. června 1978.
Adolf Veřmiřovský
V úterý 24. 9. 2002 v den, kdy by „Dolovi“ bylo přesně 76 let a tři měsíce, se dovídáme, že do poslední chvíle vytrvalý tatrovák opustil nás a tento svět, ve kterém znamenalo jeho jméno nejen kus tatrovácké historie, ale i historie závodní. Tuto krev zdědil po svém tátovi, zasloužilém mistru sportu Josefu Veřmiřovském. Jeho život s Tatrou začal oficiálně v roce 1940, kdy nastoupil do továrny jako učeň a podle jeho vlastních slov jako dělník pro všechno. Po válce prochází postupně montáží a výpravnou vozů, až v roce 1949 zakotvuje v technickém vývoji a zároveň se stává továrním jezdcem na tehdejších vozech. S typy Tatraplánů T 600, T 601, T 602, T 607 a s osmiválcovou T 603 startoval asi na 75 závodech, z čehož byl 66krát na stupních vítězů.
Po skončení závodní činnosti neustále věnuje svůj čas značce Tatra a je jedním ze zakládajících členů kopřivnického Tatra Veteran Car Clubu a zároveň jeho dlouholetým předsedou. Do poslední chvíle je i v hlavním pořadatelském sboru Rallye Beskydy a Memoriálu z. m. s. J. Veřmiřovského, kde ještě před dvěma týdny odstartovával všechny účastníky tohoto již 37. ročníku.
Nejeden sběratel vozů Tatra zůstává vděčen právě tomuto věrnému tatrovákovi za pomoc dokumentační, ale hlavně za rady osobní, na které „náš Dola“ – pan Veřmiřovský opravdu nebyl skoupý. Ještě jednou děkujeme a nepřestaneme s díky a úctou vzpomínat.
František Prosecký
Napadeno kutilem
Trochu jako nedokončený sportovní plnokrevník anglické produkce působí při prvním pohledu vozidlo pro domácí použití. Původní části osobního automobilu Škoda 420 Standard produkovaného v letech 1933 – 1934 v počtu 421 kusů byly postupně likvidovány. Po demontáži karoserie a motoru s převodovkou byla do typicky škodováckého rozvidleného, na délku zkráceného rámu vsazena náhrada ze zkorodovaného moskviče. Pro náročné polní práce byla vedle převodovky sovětské produkce použita do hnacího agregátu i převodovka původní. Zadní náprava výrobní značky Praga s vhodně voleným polním desénem pneumatik zvýšila průjezdnost a svahovou dostupnost. Pouze přední náprava včetně řízení zůstala uchráněna před konstruktérskými variacemi kutila.
Nejmladší, prozatím teoretický řidič v rodině si v kráse nevinného věku neuvědomuje dosah dědečkova jednání a je hrdý na vozidlo, které ojedinělým vzhledem a konstrukcí nemá široko daleko konkurenta.
