Home » Obchůdek » Knihy » JUDr. Karel Friml, CSc.: Žil jsem s justicí

JUDr. Karel Friml, CSc.: Žil jsem s justicí

480 

Nestor české advokacie JUDr. Karel Friml, CSc.oslavil v roce 2020 úctyhodné 85. narozeniny a sobě i svým příznivcům připravil dárek v podobě knihy.

Pevná vazba, formát 21,5 × 25 cm, 565 stran.
Vydal Umělecký klub Praha 2020

Jen 1 skladem

Katalogové číslo: K00299 Kategorie: ,

Popis produktu

Někteří recenzenti to tak dělají – sem tam se v knížce zastaví a přeletí odstavec, fofrem ji prolistují, nejotrlejší ani to ne, pak něco napíší. V případě knihy pana JUDr. Karla Frimla, CSc., jsem ji nejen neměl v ruce, já ji ani neviděl. Přesto se s chutí pouštím do její… No, recenze to není. Jenže já mnohé příběhy v ní popsané už od autora slyšel vyprávět. A nejen to, výjimečně je s ním i prožil. Pan dr. Friml léta přispíval do Světa motorů, kde jsme se v roce 1975 seznámili. Když přinášel své příspěvky do rubriky Slovo odborníka, všeho jsme nechali a poslouchali o jeho nejnovějších kauzách. Občas se z principu, ze zásady či snad z plezíru, jak se správně česky řekne, pustil do souboje s větrným mlýnem, aby ho nakonec dobyl, někdy obrazně i dobil.
Jako když šel vrátit karafiáty, že mu po třech dnech zvadly. Květinářka zprvu myslela, že tomu chlapíkovi nerozumí. Když pochopila, že rozumí, myslela, že mluví z cesty. Nemluvil. Upozornil ji na normu (tehdy bylo znormováno úplně všechno), že řezaná květina má vydržet ve váze šest dnů. Má účet s datem a dva svědky, kteří potvrdí, že denně měnil vodu ve váze a teplota v bytě nepřesáhla 21 stupňů.
Nebo šel s manželkou po Václavském náměstí kolem Domu módy. „Jé, to jsou hezké šaty,“ pravila paní choť. Jenže na nich cedulka „Neprodejný jarní model“ a přes celý auslág nápis „Soutěžní výloha k XVI. sjezdu KSČ“. „Tak je koupíme,“ pravil pan doktor a šli. Hned zase odešli, protože jim paní prodavačka a pak i přivolaná vedoucí vysvětlily, co je to soutěžní výloha ke sjezdu KSČ a co neprodejný model. Za dvě hodiny se vrátili. Teď už chtěli mluvit s ředitelkou. Když sešla z kanceláře k pultu, vytasil pan doktor z aktovky papír s kolkem a poučil vedení a shromážděné zaměstnance, že podle občanského zákoníku a v něm příslušného paragrafu je socialistický obchod povinen prodat vystavené zboží. Protože ho zadržují, podal na ně u obvodního soudu pro Prahu 1 žalobu. A to už letěla prodavačka do výlohy, sejmula z figuríny šatečky, vyběhla do oddělení, ředitelka nastřelila na model symbolickou cenu a paní manželka šla do kabinky model vyzkoušet. Vyšla ven, padl jí jak ulitý. Pan doktor se na ni podíval a pravil: „Poslyš, sundej to, vůbec ti to nesluší!“ A středem odešli.
Nebo jsem se zmínil, že do našeho nového vysavače nedokáže socialistický průmysl spotřebního zboží vyrobit papírový pytlík v ceně tří korun, nikde nebyl k mání. Že jsem nemlčel! Pan doktor Friml se nadchl a tradá k soudu. Byla z toho tři stání a výsledek je v té jeho nové knize, jak mi potvrdil.
„A máte tam tu, jak jsme jeli z Budějovic?“ ptal jsem se pana doktora, když jsme si o té jeho chystané knížce asi před rokem povídali. Prý na to zapomněl. Vraceli jsme se od nějakého případu z Českých Budějovic jeho Renaultem 5 TL po hlavním tahu, když vtom se na křižovatce s naší hlavní přesouvala zleva doprava dlouhá kolona sovětských vojenských vozidel, sem tam i pásových. Dopravu řídil ruský regulovčík, k nám zády, s rukama rozpaženýma. Vpravo v pangejtu dva příslušníci Veřejné bezpečnosti celou situaci nečinně sledovali. Pan doktor zpomalil na rychlost kroku, dojel až těsně k Rusáčkovi. Pak zastavil a zatroubil. Vojáček nás v tom rachotu neslyšel přijíždět, zatroubení ale slyšel dobře. Ten letěl! Ještě v pangejtu nepřistál, a už startovali příslušníci. Hned ke dveřím řidiče a je zbytečné popisovat, že překřičeli i obrněné obludy. „PANE ŘIDIČIVYSTUPTE SIZVOZU!DOKLADY!VYNEZNÁTEPŘEDPISY!?“ Pan doktor vystoupil, uznal, že předpisy by znát měl, a to že se musí hned podívat, co porušil. Naklonil se do vozu, z přihrádky vyjmul sešitou „stovku“, tehdy slavnou vyhlášku o provozu na pozemních komunikacích, kterou znal zpaměti, zkušeně nalistoval odstavec, který říkal, co řídí dopravu. Stálo tam, že vodorovné nebo svislé dopravní značení, semafory, příslušníci Veřejné bezpečnosti („To jste vy, jak jste stáli v tom příkopu, viďte,“ usmíval se pan doktor) nebo příslušník Československé lidové armády. Protože o okupantech nebylo ve vyhlášce ani slovo, požádal pan doktor příslušníky VB, aby konvoj zastavili, a my jsme pokračovali ku Praze.
Vždycky to taková zábava nebyla, to když vyprávěl o případech, kdy soudní řízení a spravedlnost byly dvě množiny bez průniku. A že takových bylo, bohužel je a bude. Z mnohých příhod vím, že to nebude samé veselé čtení. Ale rozhodně navýsost zajímavé a skvěle napsané, za to ručím. Opakuji: knížku jsem nečetl, ale vřele vám ji doporučuji. Prý má přes 500 stran. Já už si ji objednal. Vyšla v nákladu pouhých 500 kusů.
Jan Králík

P. S.
Dnes kniha dorazila, ale Karel už text zalomil. Tedy jen krátce: Je to foliant veliký a těžký. Namátkou jsem ho otevřel na str. 309. Pan doktor tam píše o Světě motorů mimo jiné: Také tam byla hezká paní Pešková, ale myslel jsem si, že je zadaná. Abych ji rozveselil, šel jsem jednou do inzertního oddělení podat inzerát: „Vyměním listopad a únor za dva květny.“ Jenomže jsem natrefil na nějakou její náhradnici, semetriku, která mě chtěla oznámit policii, že chci dát uveřejnit nějakou špiónskou šifru – vždyť šlo o nakladatelství Naše vojsko.
Fakt si tu knihu kupte.

Další informace

Hmotnost2.15 kg